Nevím co si myslet.Slečna N. se rozhodla po nějaké době,odpojit se od nás tří.Byly jsme dvě-já a V.,ale pak se stalo tohle.Potom jsem byla sama.Často z toho depky nebo tak.Prostě se pořád něčeho bát,že druhý den bude všechno jinak než ten předešlý.Ale teď,když jsou věci dané,mám zase špatný pocit.ale nevím,nechci si dovolit,zase být naplno s V.,protože mám strach.Že se zase něco stane a já se s tím nebudu moct smířit,ikdyž se mi to před nějakou dobou už povedlo.Dneska s ní zase den s velkým d.Jako by se nikdy nic nezměnilo a my dvě pokračovaly skoro tam,kde jsme přestaly.

S dotyčným bohem L. to nedopadlo nijak.I přes několik vzkazů na líbku,přes všechny ty pohledy.Vypadalo to,že je to za mnou.A dnes,po krásném víkendu,kdy jsem začala stát o někoho přístupnějšího,se musí zase objevit ve škole.Dobře,omlouvá ho,že maturuje.Ale přesně tohohle jsem se bála.A zase jsem musela cítit jeho pohled na svách zádech.Není to fér,tohle by neměl dělat,dívat se takhle a pak si hrát na nepřístupného.A pak je tu D.Ten kterého nebudu moct mít vůbec nikdy.Ten,co má manželku a dítě.Ano,slyšíte dobře.Ale na horách jsem nemyslela na nic jiného než na něj.A byl tu znovu,tenhle víkend.Viděl mě ve spodním prádle,když jsem se šla koupat v řece.A nevím,co si myslel.Vím jen,že se ve vlaku několikrát schválně dotknul mého kolene.A to se počítá.

Sedím tu zmatená,nestíhající,zasněná,líná,šťastná i smutná a vím,že tenhle článek je jen pro mne.Že ho můžu pochopit jen já,protože tohle je dlouhá historie..a tak by to mělo zůstat,protože nechci,aby mi někdo viděl do duše až tolik.

Jsem tu.Na místě,kde sem to milovala.Na blogu,který by už dávno slavil rok.Na blogu,který jednoho den zmizel ze světa bez mého přičinění.Nevím,doteď nechápu-jestli ho někdo smazal,nebo to bylo blogem.cz.Ale to teď němá cenu řešit.Prostě existuje..najednou-po víc jak půl roce.

Mám chuť se sem vrátit a rozjet to tu znova.Budu sem psát věci,které na svůj "současný blog" nemůžu..